Schizofrenie

Jak dlouho se užívají léky?

Doporučuje se užívat léky zhruba 1,5 roku po odeznění příznaků. Pokud se epizoda schizofrenie po vysazení léků vrátí, užívají se pak delší dobu, někdy i celoživotně.

Kolik schizofreniků se nevyléčí?

Začneme spíše tou lepší zprávou – zcela se vyléčí něco přes 30% postižených jedinců. Třetině lidí se epizoda schizofrenie vrátí a je třeba jí znovu odléčit a zbývající třetina schizofreniků pociťuje určité nepohodlí i přes veškerou medicínskou snahu. Šance na relativně normální a spokojený život jsou nicméně u diagnózy schizofrenie poměrně velké.

Stydím se jít za svým praktickým lékařem pro doporučení k psychiatrovi – co s tím?

Bylo by asi lepší najít si lékaře, kterému budete více věřit. Každopádně však doporučení nepotřebujete. Není třeba k žádnému specialistovi a nesmí ho po vás chtít. Jen je lepší se telefonicky objednat nebo aspoň ohlásit, i když můžete k psychiatrovi přijít, kdykoli tam je. Pokud potřebujete pomoc o víkendu nebo v noci, pomohou vám v psychiatrické léčebně, kde fungují nonstop.

Můj příbuzný má „hlasy“ a bojí se, že ho chce někdo otrávit. Lze tyto stavy léčit?

Právě tyto příznaky se léčí poměrně snadno a poměrně úspěšně. Patří mezi tzv. pozitivní symptomy schizofrenie, na které léky působí velmi dobře.

Vzniká schizofrenie najednou nebo postupně?

Tak i tak – oba způsoby jsou možné. Když schizofrenní projevy propuknou náhle, je to pro samotného postiženého i jeho okolí šokující, nicméně snadněji léčitelné, než plíživě se rozvíjející formy.

Má nemocný schizofrenií náhled na svou poruchu?

Většina schizofreniků je přesvědčená, že jsou v pořádku a že problém mají spíš lidé z jejich okolí. Problém je v tom, že halucinace jsou z hlediska nemocného reálné prožitky – představte si, že vám teď někdo začne tvrdit, že vůbec nesedíte u počítače a nečtete tento text, nýbrž že jste u rybníka a chytáte ryby. Těžko si svou pravdu, své přesvědčení, necháte vymluvit. Když se léčbou podaří zvládnout akutní fázi poruchy, dotyčný člověk uznává, že šlo o projevy nemoci. Pokud ale léky předčasně vysadí, situace se vrací na začátek.

Jak mám jednat se schizofrenním člověkem?

Zejména důstojně a s pochopením. Zkuste si představit sebe na jeho místě – jeho prožitky jsou právě tak reálně jako vaše. Rozdíl je pouze v tom, že vy toho díky normální biochemii v mozku nevnímáte tolik. Bludná přesvědčení nikdy nevyvracejte – nejde to a pouze tak vzbuzujete nedůvěru. Vlídně podpořte dotyčného v návštěvě psychiatra.

Objevuje se schizofrenie u mladých nebo spíše starších lidí?

Schizofrenií nejčastěji onemocní dospívající a mladí lidé do zhruba 35 let. Ale nejde říct, že překonáním této věkové hranice máme jistě vyhráno. Porucha se může vyskytnout téměř v jakémkoli věku, i když je pravda, že taková pravděpodobnost s přibývajícím věkem klesá.

Jaké povahové vlastnosti mají lidé, u kterých se později projeví schizofrenie?

Bývají to spíše úzkostní lidé, kteří se špatně vyrovnávají se stresem, impulzivní, uzavření, málo projevují emoce a málokdy se dokážou spontánně radovat, často potřebují oporu u jiných lidí, ale chovají se k nim podivně, nejsou příliš samostatní a nemají rádi změny.

Jak schizofrenie začíná?

Začátek může být pozvolný i náhlý. Z hlediska člověka samotného jde nejdříve o jakýsi zvláštní pocit (něco se děje, něco divného…), ale nedovede to vysvětlit, čímž velmi znejistí a usilovně v tom hledá nějakou logiku. To určitou dobu trvá a pak se náhle dostavuje poznání – toto poznání ovšem neodpovídá realitě, jde o bludné přesvědčení. Dotyčnému se značně uleví, protože (ze svého hlediska) věci přišel na kloub a ví, na čem je. Na tomto vysvětlení trvá a ignoruje nebo pokrucuje všechna fakta, která by toto vysvětlení vyvracela. Odvrací se od lidí, protože myslí jinak a tím jej znejišťují; mnohdy je i podezírá z nekalých úmyslů či přímo ubližování jemu samotnému.

Mají schizofrenii i děti?

Dětská schizofrenie skutečně existuje a odhaduje se, že postihuje asi 1% dětí. Mezi její projevy patří autistické sklony (izolování se od okolí, neschopnost normální mezilidské komunikace a kontaktu, potřeba stálosti – odmítání změn), zvláštní způsob řeči, nejistota ohledně vlastní osoby (jsem to já?, co už já nejsem?), úzkost a případně i nepřátelský postoj k okolí. Bludy a halucinace se u dětí vyskytují spíše vzácně.

PhDr. Michaela Peterková, www.psyx.cz