Schizofrenie

Paranoidní schizofrenie

Jde o nejčastěji se vyskytující typ. Obvykle se objevuje spíše ve vyšším věku a charakteristické jsou hlavně pozitivní příznaky – bludy a halucinace. Paranoidní se tato schizofrenie nazývá podle často přítomných paranoidních bludů Dotyčný se může cítit ohrožen jinými lidmi, silně žárlí nebo cítí se pronásledován atp. Prognóza je relativně dobrá.

Simplexní schizofrenie

Může se projevit už kolem 15. roku věku a je tvořena spíše negativními symptomy: citovou otupělostí, abulií a anhedonií; myšlení je narušené. Tato forma má v mnoha případech tendenci chronifikovat (přetrvávat).

Hebefrenní schizofrenie

Začíná u mladých lidí (cca do 20 let). Mezi její projevy patří zanedbávání povinností, časté používání vulgarismů, plané filozofování, hloupé vtipkování, zvláštní myšlení a celkově podivínství. Člověk se často chová jako pubescent a stylem „všechno vím, všechno znám“. Léčení bývá komplikovanější.

Katatonní schizofrenie

Je poměrně vzácná, tvoří asi setinu všech případů schizofrenie. Typické je narušení voblasti motoriky (pohybů). Má dvě podoby – stuporózní a produktivní. Při stuporózní formě se člověk částečně nebo úplně přestane hýbat. Pokud mu někdo třeba zvedne ruku, vydrží takto nesmírně dlouho. Někteří schizofrenici se nepohnou i řadu let, ale jsou nevyzpytatelní – mohou zničehonic něco udělat. Příčinou nehybnosti jsou halucinované hlasy, které jim zakazují hýbat se. Produktivní forma se vyznačuje výraznou, dezorganizovanou fyzickou aktivitou nebo opakováním určitých pohybů (pohupování atp.), případně slov či vět.

Nediferencovaná schizofrenie

Je směsí příznaků, přičemž nelze přiřadit žádnému výše zmíněnému typu (např. kombinace hebefrenní a katatonní formy).

Reziduální schizofrenie

Takto se označuje chronická, na léčbu příliš nereagující forma schizofrenie.

PhDr. Michaela Peterková, www.psyx.cz