Než začnete číst, možná byste si rádi zkusili vědomostní testík „Co víte o schizofrenii?

Co je schizofrenie?

Schizofrenie patří mezi diagnózy, s nimiž se nikdo nechlubí. Velká část laické veřejnosti má totiž o schizofrenii zkreslené představy – bylo by například dobré zapomenout na „rozdvojenou osobnost“, protože tím schizofrenie není. Pojem schizofrenie lze nejlépe přeložit jako rozdělené myšlení, ale jinak jde o poruchu mnoha duševních funkcí: myšlení, vnímání, emotivity, narušena může být i motorika, osobnost, schopnost jednání s lidmi, pozornost nebo paměť. Schizofrenie patří mezi psychotická onemocnění (psychózy). Trpí jí zhruba 1% populace, tedy každý stý člověk.

Nemoc se většinou objeví mezi 15. a 35. rokem, pohlaví roli nehraje. Někteří schizofrenici se zcela vyléčí, u některých jde o chronický stav. Někdy se schizofrenie označuje jako „třetinová nemoc„, protože asi 1/3 schizofreniků se vyléčí a vrátí so běžného života, u 1/3 se dosáhne jistého zlepšení, ale určité projevy nemoci člověka i tak obtěžují, případně se vrací, a té nejméně šťastné třetině zůstanou schizofrenní symptomy jako chronické a nereagující na léčbu. Asi 10% schizofreniků ukončí svůj život sebevraždou.

Schizofrenie patří z hlediska finanční náročnosti k vůbec nejdražším chorobám – léčba je nákladná, často dlouhodobá a mnozí schizofrenici mají omezenou pracovní schopnost.

Proč schizofrenie vzniká?

Příčiny schizofrenie nejsou dosud přesně známy. Často se najde vysoká hladina dopaminu v mozku, na vině mohou být některé viry, stres nebo špatná rodinná komunikace. Vždy se musí spojit určitá dispozice se spouštěčem.
Na jiné úrovni je schizofrenie hlavně poruchou selektivity vnímání – schizofrenik vnímá mnohem více informací, než kolik potřebuje a protože je nedokáže zpracovat, vytvoří si jeho mozek svoji vlastní, přijatelnou realitu. Podrobně viz Podstata a příčiny schizofrenie.

Doporučujeme:

Kdo je tu vlastně blázen?

Manfred Lütz

Prvotním impulzem pro napsání této knihy bylo autorovo zjištění, že přestože jsou jeho pacienti psychicky nemocní, jedná se zpravidla o přátelské a citlivé jedince. Pokud není něco v pořádku, je to svět mnoha příčetných – zlodějů, podvodníků, diktátorů a egomanů–, o nichž se dozvídáme ve večerních zprávách. Ve svém informačně bohatém a zároveň trochu provokativním pojednání o různých psychiatrických diagnózách i formě jejich léčby se primář Manfred Lütz tu a tam nebrání společenské kritice, ostrému tónu či humoru, který mu jako občasnému kabaretnímu umělci není cizí. Zároveň se však snaží zprostředkovat svět duševně nemocných a seznámit s tím, jak se k takovým jedincům chovat a jak jim lze pomoci.

 

A co řeknete teď, doktore?

Miroslav Orel

Kniha volně navazuje na již vydaný titul Na Freuda já nemám čas, doktore. Ve stejném duchu seznamuje s dalšími duševními poruchami a stavy. Každá duševní nemoc je vždy uvedena ilustrativním příběhem, který názorně demonstruje, jak daná porucha může vypadat, jaké může mít projevy a znaky. Poté následuje čtenářsky přístupný komentář shrnující hlavní znaky dané duševní nemoci, stavu nebo psychologického jevu (např. hypnózy) a doporučený postup k řešení. V další části je ukázáno, jak se příběh vyvíjel dál. Knihou opět provází postava doktora Portsteina.

Jaké jsou příznaky schizofrenie?

Mezi obecné projevy patří nestandardní myšlení (schizofrenik má vlastní logiku uvažování), uzavření se do vlastního světa, změněné prožívání a zmatek v pocitech. Typickými schizofrenními symptomy (příznaky) jsou halucinace a bludy – ty patří do skupiny tzv. pozitivních příznaků (pozitivní ve smyslu navíc); dále plochá emotivita, nedostatek vůle (abulie) a nemožnost prožívat radost (anhedonie) – tzv. negativní příznaky. Podrobně viz Příznaky schizofrenie.
Halucinace jsou vjemy, které ovšem vznikají bez reálného podkladu. Mohou být sluchové, zrakové, tělové, čichové a chuťové, ale třeba i intrapsychické, negativní nebo hypnagonní. Podrobně viz Druhy halucinací.
Bludy jsou mylná a nevývratná přesvědčení a rozlišují se například tyto: paranoidní, perzekuční, megalomanické, kverulační, expanzivní, ruinační nebo reformátorské. Podrobně viz Druhy bludů.
Máte možnost otestovat se na příznaky schizofrenního onemocnění psychotestem BITEPT. Podrobně viz Test příznaků schizofrenie.

Jaké známe typy schizofrenie?

Takovou klasickou, nejčastěji zmiňovanou schizofrenií je ta paranoidní. Dále existuje schizofrenie hebefrenní a simplexní (objevují se kolem adolescence), katatonní (s narušenou pohybovou aktivitou), nediferencovaná a reziduální. Podrobně viz Typy schizofrenie.

Jak se schizofrenie léčí?

Schizofrenii je nutné léčit pomocí léků, nejčastěji neuroleptik, resp. antipsychotik. Alternativně, u odolných forem schizofrenie (podobně jako u deprese), se uplatní elektrokonvulzivní terapie. Psychologické působení je doplňkovým postupem, který člověku usnadní návrat k normálnímu fungování po odeznění nebo zmírnění příznaků. Podrobně viz Léčba schizofrenie.

Jak překonat schizofrenii?

Pokud u sebe pozorujete nějaké možné příznaky schizofrenie, pak pravděpodobně schizofrenii nemáte. Schizofrenie je totiž onemocnění bez náhledu – schizofrenik neví a odmítá si připustit, že je schizofrenik. To si spíš všimnete u svých blízkých, že s nimi něco není v pořádku. Pokud už máte se schizofrenními příznaky zkušenosti, nebo chcete mít jasněji, navštivte psychiatrickou ambulanci – jejich seznam najdete tady. Bez odborné léčby, pouze s pomocí vlastní vůle, se schizofrenii překonat nedaří. Nevyvážené chemické prostředí v mozku však lze upravit pomocí léků. Stud ani strach není na místě, lékař už viděl mnoho lidí, jako jste vy a rád se vám bude věnovat. Podrobně viz Kde hledat pomoc.

Pokud se chcete vyznat v lékařských zprávách a rozšířit si obzor, podívejte se do „Slovníčku“ – najdete zde vysvětlení pojmů jako např. anxiózní, automutilace, remise nebo symptom. Pro zvídavé lidi je tu i přehled kódů MKN 10 (Mezinárodní klasifikace nemocí) – neboli přesná čísla diagnóz.